|
měsíčník Astronomického klubu Pelhřimov- nejen o astronomii
Obsah:
Nad územím České republiky byly pozorovány dva denní bolidy.
Vesmír útočící na lidskou psychiku.
Challenger- Jak? Proč? Co?
Noční obloha v červnu
Nad územím České republiky byly pozorovány dva denní bolidy.
Na úvod bych chtěl vysvětlit několika pojmů, které se občas pletou: -Meteoroid je malé těleso (často zbytky komet), které se pohybuje vesmírem, větší tělesa se nazývají asteroidy nebo planetky. - Meteor je optický jev způsobený průletem malého tělesa atmosférou. Lidé tomuto úkazu často říkají "padající hvězda". - Bolid je jasný meteor (-4 mag). - Meteorit je těleso, které se při průletu atmosférou zcela nezničilo a dopadlo na povrch planety nebo měsíce.
V sobotu 6.5.2000 byl pozorován první bolid ve 13:51 SELČ (středoevropského letního času). Byl velmi jasný, protože ho bylo možno pozorovat ve dne. To je poměrně vzácný jev, u nás byl naposledy pozorován 22. 9. 1991. Bezprostředně po přeletu bolidu byl u obce Morávka sledován pád meteoritu o hmotnosti 214 g. Jedná se o kamenný meteorit, který bude dále zkoumán. Je to pro vědce cenný materiál pro studium Sluneční soustavy. Tento bolid je teprve pátý v historii, který byl vyfotografován nebo natočen videokamerou a zároveň byl od něj nalezen meteorit.
Druhý bolid, jasností srovnatelný s prvním, prolétl nad Českou republikou 10.5.2000 v 19:15 SELČ. Tyto dva úkazy spolu pravděpodobně nesouvisí jde jen o obrovskou náhodu. I z tohoto bolidu nejspíš dopadly meteority, ale na rakouské území. Oba bolidy bylo možno pozorovat na Moravě.
Stručný popis děje:
Bolid tedy způsobilo kamenné těleso o průměru asi 1 metr. Těleso vstoupilo do zemské atmosféry rychlostí kolem 10-20 km/s. Ve výšce 90 km nad zemí se těleso začalo tavit a odpařovat. Z horkých par se vytvořil oblak větší než samotné těleso. Tyto páry způsobili velkou část svítivosti bolidu.Vysoko v řídké atmosféře nestačily páry vychladnout a vytvořily dlouhý zářící ohon. Těleso mělo pukliny a nerovnosti způsobené srážkami s jinými tělesy za 4,5 miliardy let existence ve Sluneční soustavě. V hustších vrstvách atmosféry se začalo drobit na menší kousky, až při větším rozpadu došlo k vytvoření rázové vlny, která byla slyšitelná jako obrovská rána. Jednotlivé úlomky pokračovali zhruba ve směru letu původního tělesa. Některé menší úlomky se zbrzdily na rychlost pod 3 km/s, přestali se odpařovat, dále se brzdily a padali volným pádem k zemi. Když překonali zvukovou bariéru, oddělila se od nich rázová vlna a všechny úlomky vytvořili zvuky podobné dělostřelbě. Pád úlomků z výšky kolem 20 km trval jen několik minut. Dopadlé meteority jsou už vychladlé a pokryté tmavou přetavenou kůrou.
Karel Kněžínek
Vesmír útočící na lidskou psychiku.
Lidská psychika může ohrozit budoucí mise ke vzdálenějším objektům, jakým je i planeta Mars, na níž se v budoucích 15 letech pokusí NASA vyslat lidskou posádku.Potvrdil to ruský Institut pro lékařské a biologické problémy (IMBP), který provedl experiment napodobující dlouhodobý pobyt astronautů ve vesmíru, při němž došlo k vzájemnému fyzickému napadení dvou účastníků. Astronauti , kteří podstupují podobné testy, se během testu stávají postupně popudlivějšími a vadí jim sebemenší záporné vlastnosti svých kolegů. Například japonský účastník experimentu opustil pokusnou kabinu předčasně, protože už údajně nemohl snést neustálé poznámky na zápach koření , které obsahovaly potraviny z Japonska.Účastnice z Kanady zase obvinila jednoho z Rusů ze sexuálního obtěžování - Rus jí chtěl dát novoroční polibek.Kromě vědců z USA, Japonska, Francie a Norska se na výzkumu podílí i Česká republika.
Jan Šmrha
Challenger- Jak? Proč? Co?
Vnímali astronauti pád z výšky 20 km? Původně prý explozi nikdo nepřežil, později se však objevily nové skutečnosti.
Noc 27./28. Ledna 1986. Na severní polokouli vládne zima. Na mysu Canaveral na Floridě je - 4 ° C, což je zde neobvyklý jev. Proti jasnému nebi se rýsuje silueta raketoplánu. Sedmičlenná posádka spí a netuší, že toto bude jejich poslední let. Netuší to ani hlídači, kteří vědí, kde by mohla být Smrt skrytá. "Odložte inženýrskou helmu, milý příteli, a nasaďte si manažerský klobouk," říká nadřízený jednomu z hlídačů, který se pokusil letu zabránit. Firma, pro kterou pracují si nemůže další odklad odložit, protože NASA by jí to nezapomněla. V úterý 28. 1. 1986 dopoledne vstoupilo pět mužů a dvě ženy na palubu raketoplánu. V 11: 38 se zažehly motory a následně se Challenger odlepil od země. Jásot nesčetného publika však trval jen pár vteřin. Poté byli všichni astronauti mrtvi. Ačkoliv hned po startu se na boku jedné z raket na pevné palivo (SRB) objevil malý obláček dýmu, nikdo si tohoto varování nevšiml. Těsnění nevydrželo vysokou teplotu a uvolnilo se. Nestalo se to poprvé, avšak tentokrát nestálo štěstí na straně astronautů. Dvanáct vteřin po startu kouř zmizel a spára se zřejmě samovolně utěsnila. A vypadalo to, že je vše v pořádku. T + 68: Vyšlehl 2,5 metru dlouhý plamen a začal přepalovat návěs, který držel raketu u hlavní nádrže. Samovolná destrukce raketoplánu začala 72 vteřin po startu. Pomocná raketa se uvolnila, přerazila přepážku mezi kapalným vodíkem a kyslíkem v hlavní nádrži a raketoplán sebou prudce škubl. Vzápětí raketoplán vybuchl a diváci na mysu Canaveral spatřili hroznou podívanou. Šest týdnů po neštěstí se podařilo potápěčům vysvobodit pásky s nahrávkami konverzace v kabině raketoplánu. Podle konečné analýzy se zjistilo, že astronauti patrně vnímali ještě po výbuchu.
| Poslední minuty Challengeru |
(Záznam z komunikace mezi střediskem a raketoplánem. Čas v sekundách.) T+0 (start) RESNIKOVÁ: Skvělé! T+7 SCOBEE: Hostone, Chellenger začal rolovat! T+19 SMITH: Koukej, jak dneska víříme vzduch! T+35 SMITH: Deset tisíc a mach nula pět. T+70 SCOBEE: Všechno je v pořádku, jedeme na plný plyn! (Poškození nádrže a vodík začal hořet.) T+73,137 Zoufalý výkřik pilota Michaela Smithe. (Pomocná raketa prorazila hlavní nádrž.) |
T+73,631 Ztraceno spojení s raketoplánem. Následovala obrovská exploze. Konec oficiálního záznamu NASA.> Nahrávka z walk-manu astronautky McAuliffeové. Hlasy jsou rozlišeny na mužský (M) a ženský (F) T+75 M: Co se stalo? Co se stalo? Ach bože, ne- ne! T+78 F: Zapni si dýchací přístroj! Zapni si dýchací. T+80 M: Ne. dýchat. dusí. T+81 M: Zvedni si hledí! T+82 M/F (výkřiky): Pálí to. (Vzlyky.) Nemůžu. Neříkej mi. Bože! Udělej. teď. |
T+87 M: Klid! Pohni s. T+88 F: Nenech mě takhle umřít. Ne tady, ne teď. T+97 M: Ještě žijeme. T+100 M: Jestli jsi někdy chtěl. pro mě zázrak. (Výkřiky.) T+111 M/F: Ježíši Kriste! Ne! T+114 M: Je mrtvá. T+115 M: Měla štěstí. T+116 M: Proboha. Voda. je po nás! (Výkřiky.) T+120 F: Sbohem (vzlyky). Miluji tě, miluji tě! T+127 M: Bude to jako nouzové přistání. T+129 M: Dobře, v pořádku. T+134 M: Nejde to! T+137 M: Podej mi ruku. |
Viktor Havel; Zdroj: LN/NASA
Noční obloha v červnu
Protože 21. června 2000 v 3:48 nastává letní slunovrat (datum 2000 je zde uveden jenom pro určení přesného středoevropského letního času; letní slunovrat připadá obvykle na 21. června). V ten okamžik Slunce vrcholí přesně nad rovnoběžkou 23,5° s.š., tzv. obratníkem Raka. Proč právě Raka? Protože počínaje letním slunovratem vstupuje Slunce do znamení Raka. Pozorovací noci se tak zkrátily na minimum a tmavou oblohu si budeme muset počkat tak do půl jedenácté večer. V červnu se stávají středem pozornosti jarní souhvězdí, které většinou vrcholí velmi vysoko nad jihozápadem. Tak například Lva s jeho nejvýraznější hvězdou Regulusem najdeme na ZJZ. Podobně i Spika, nejjasnější hvězdy Panny se dostala poměrně vysoko a téměř v zenitu leží také souhvězdí Pastýře s nejjasnější hvězdou Arkturem. Trojice hvězd Arktur, Spika a Regulus tvoří jarní trojúhelník (neplést s letním). Blízko spojnice Regulus -Arktur leží nepatrné souhvězdí nazývané Vlasy Bereniky. Pod Lvem a Pannou vidíme protáhlou skupinu hvězd patřící do Hydry a malá souhvězdí Sextant, Pohár a Havran. Nad samým západem rozeznáme souhvězdí Raka. Jeho západní hranici souhvězdí překročí Slunce 21.června ve výše zmíněném čase. Také nejjasnější hvězdy Blíženců (Kastor a Polux) jsou již poměrně nízko nad ZSZ obzorem. Zatímco hvězdu Antares v souhvězdí Štíra, z něhož vidíme ve střední Evropě jenom přední část, spatříme nízko nad JV obzorem, hvězdy letního trojúhelníku můžeme spatřit poměrně lehko. Nápadná Vega v Lyře svítí ze značné výšky nad východem. O něco níž na VSV najdeme nejjasnější hvězdu Labutě - Deneb. Nejníže z letního trojúhelníku, ještě blízko východního obzoru, je Altair v Orlu. Labu> se často přirovnává k velkému kříži ("severní kříž"); ten nyní jakoby spočívá na své levé straně. Prostor nad Štírem - mezi letním trojúhelníkem a dříve popsanými jarními souhvězdími - je zaplněn bohatým souborem letních souhvězdí. Na prvním místě jmenujme Herkula, který zaujímá polohu nad vysoko nad východem. Jeho významnou hvězdou je Ras Algethi. Hned vedle ní najdeme Ras Alhague, nejjasnější hvězdu Hadonoše. Ta je značně vzdálena od děla Hada. Had je Hadonošem rozdělen na dvě části, Hlavu a Ocas. Hlavní hvězda Hada, Unuk, svítí v Hlavě hada a je nyní již velmi vysoko na JJV. Nad Hlavou hada vidíme půlkruh Severní koruny a nejjasnější hvězdou Gemma.
Podle Hvězdy upravil Jakub Hraníček
|