|
měsíčník Astronomického klubu Pelhřimov- nejen o astronomii
Obsah:
Historie výroby okouzlující Tatry 603
Budoucnost vesmíru
Polární záře
Hrozí lidstvu záhuba ?
Leonidy
Rozdělení moderní chemie
Noční obloha v dubnu
Historie výroby okouzlující Tatry 603
V roce 1953 byla zadána úloha výroby osobního reprezentačního automobilu s osmiválcovým motorem. Při vybírání karosérie a aerodynamickém tunelu v Letňanech zvítězil návrh Fr. Kardause a Vladimíra Popeláře. Motor podle projektu J. Mackerle zpracoval Jiří Klos a Josef Svoboda a spol., montoval se do T87, T603, závodních vozů, prototypů T803 a T804,jakož i do známé T805 přezdívané "kačena".
První funkční prototyp T603 vyjel v r.1955. Neoficiálně byl představen na šestidenní motocyklové soutěži v Gottwaldově a následně na 2. výstavě čs. strojírenství v Brně v září 1956. V r.1956 bylo vyrobeno ještě 9 kusů, v r.1957 se vůz začal vyrábět sériově. Byla to kusová výroba 1 vůz za 1 den.
Z propagačních důvodů se v r.1958 úspěšně představilo 5 vozů na Světové výstavě v Bruselu, kde byly používány jako dopravní prostředky pro českou expozici. V r.1969 byl postaven prototyp se 2 oválnými světlomety, ale nepřišel do výroby. V r. 1957 bylo vyrobeno 354 kusů, o rok později asi 600 kusů, v r. 1959 to bylo 800 ks. V tomto roce ještě automobil obdržel zlatou medaili v soutěži elegance ve své cenové katagorii na 31. Rallye Wiesbaaden. V r.1960 byla roční produkce 1220 vozů a další rok 1332 kusů. Celkem bylo od počátku výroby do r.1962 vyrobeno 5992 vozů typu T603. Karoserie T603 měla přední masku tvořenou třemi světlomety pod společným skleněným krytem.První prototypy měly na zadním děleném okně ploutev známou z Tatraplánů, která měla snížit náchylnost na boční vítr (zůstal jen prolis mezi okny).
Prostřední světlomet v masce se natáčel shodně s řídícími koly jako u T77, měl také dělené přední sklo, což se do sériové výroby nedostalo.V r.1962
byl veřejnosti představena T2-603.Vůz prošel modernizací a nápadné změny nastaly na přední masce, už ne tři světlomety, ale čtyři světlomety byly ponechány až do konce výroby "šestsettrojek".
V šesti modifikacích od roku 1955 do roku 1975 bylo vyrobeno 20 540 těchto nádherných limuzín.
Lukáš Pachman
Budoucnost vesmíru
Vědci dnes soudí,že vesmír je sice prostorově konečný,ale tak obrovský,že z něj vidíme jen malinkou část.(Mnohem větší část vesmíru je tak daleko,že odtamtud ještě nestačilo světlo doletět až k nám.)Vše také nasvědčuje tomu,že vesmír nikdy nezanikne.Měl sice svůj počátek před 13 miliardami let,ale nebude mít žádný zřetelný konec.Rozpínání bude pokračovat po neomezeně dlouhou dobu.Spolu s tím se ovšem bude zřeďovat kosmická hmota a podmínky pro život ve vesmíru se začnou zhoršovat. Nejpozději za 50 miliard let se definitivně přestanou v galaxiích rodit nové hvězdy.Tou dobou už naše Slunce dávno vyhasne a změní se v bílého trpaslíka,totéž postupně postihne i všechny ostatní hvězdy.I ty nejmenší i nejlehčí zhasnou asi za 100 bilionů let. Galaxie budou tvořeny chladnoucími ,,škvarky''-bílými trpaslíky,neutronovými hvězdami a černými děrami.Ani tento stav však nepotrvá věčně.V nepředstavitelně vzdálené budoucnosti se zmrzlé zbytky hvězd rozpadnou na volné částice a všechny černé díry se vypaří.Nakonec bude vesmír zcela pustý a jen tu a tam se bude vznášet nějaký osamělý foton,elektron či neutrino.
Lenka Křížová
Polární záře
V noci z 6. 4. na 7. 4. zářila nad střední Evropou polární zář. Byla pozorovatelná na severní obloze.
Jak tento jev vzniká? Podstata není příliš složitá Slunce k nám vyvrhuje oblak záporných elektronů a kladných iontů. Tyto částice pak po spirále podél magnetických siločar padají do zemské atmosféry. Nakonec se srazí s atmosférickými atomy a molekulami, které na několika specifických vlnových délkách září. Podrobnější popis už je trochu složitější. Viditelný povrch Slunce je obklopen rozsáhlou, horkou a řídkou atmosférou. Z ní proniká do okolí nekonečný proud nabitých částic. Díky tzv. koronárním dírám, během erupcí a koronárním ejekcím občas Slunce vyvrhne hustší bublinu plynu. Do zemské atmosféry pronikají částice jen v omezené oblasti, ve dvojici prstenců o průměru čtyři tisíce kilometrů centrovaných na geomagnetické póly. Protože pod těmito ovály kolem geografických pólů rotuje naše planeta, jsou vidět polární záře hlavně v těchto oblastech (Aljaška, severní Skandinávie, aj. ) a v nižších zeměpisných šířkách jsou pozorovatelné jen nad severním obzorem. Planeta se těmto plazmatickým útokům brání rozsáhlým magnetickým polem, jinak by brzy po životě na Zemi nebyla ani památka. Bublina nabitých částic se zpravidla od magnetického štítu odrazí. Pokud má však plazma velkou rychlost dochází k deformaci magnetického pole a tím i k rozšíření prstenu, kterým plazma proniká. V těchto případech je možno polární zář sledovat i v nižších zeměpisných šířkách. Další možnost je setkání magnetosféry se silným magnetickým meziplanetárním polem s opačnou polaritou. V tomto případě dojde k přestavbě pole a pronikání částic do atmosféry. Vlastní polární záře většinou vzniká v oblasti silné jeden kilometr a ve výšceněkolika set kilometrů nad zemským povrchem. Barvu, jas i průběh určuje spousta faktorů, jako hustota elektronů, atmosféry a chemické složení.
Bližší informace lze nalézt na serveru http://www.ian.cz/.
Karel Kněžínek
Hrozí lidstvu záhuba ?
Jen co by se objevila taková kometa, co by se blížila k Zemi, a mohla se s ní srazit, vypukla by mezi lidmi nesmírná panika. Lidé by vybírali svá konta, aby si užili "poslední " jejich života. Riziko, že by se tato kometa srazila se Zemí je jen 16%, a tak by se poté lidi uklidnili pod vidinou, že mají plných 86% naděje. Jenže tím, jak by se kometa přibližovala ke Slunci, by se její částečky vypařovali, a tím by kometa ztrácela hmotnost, a měnila by svou dráhu. Nakonec by bylo více než jisté, že se se Zemí srazí. Když by se přiblížila na tak malou vzdálenost, že by se z ní začali díky gravitačnímu působení Země odštěpovat částečky, hořící by padaly na zem, a na ní zapalovaly vše, co by jim přišlo do cesty, tj. domy, auta, ropovody, plynová potrubí,. . Poté, co by kometární jádro dopadlo do Atlantického oceánu, by se kolem Země obehnal děsivý hřmot, tak aby o tom každý věděl, a za tímto hlukem by se zvedla obrovská Tsunami, která by na začátku sice dosahovala jen asi 20 m, ale když by se přiblížila k New Yorku, aby ho zaplavila, byla by vysoká přes 200 m . Nakonec by možná pár lidí přežilo na nějaké hoře, nebo v lesech, ale toto by byl definitivní konec naší civilizace.
Toto byla inscenace toho, co by se asi stalo při pádu velkého jádra komety na povrch Země. V dnešní době se ale nemusí něčeho takového bát, protože díky neustálému monitorování oblohy víme téměř o každém šustnutí.
Viktor Havel
Leonidy
V listopadu roku 1998 nás navštívil meteorický roj Leonidy. Tak jako každý rok se každý astronom připravoval na pozorování. Moc toho nevyšlo, neboť na většině území ČR bylo zataženo. Nic méně, kolem tohoto roje, který měl vyvrcholit kolem 15. listopadu meteorickým deštěm bylo mnoho debat na téma: Ohrozí Leonidy družice obíhající na geostacionární dráze? Měl to být nejsilnější meteorický roj za posledních 33 let. Před 33- ti lety, kdy také ohrožoval Zemi se nemuseli o družice tolik bát, protože jednak nabyli tolik důležité pro Zemi, a také jich létalo kolem Země asi jen 100 ks. Dnes jich tam je přes 550 a pro lidi jsou důležité v mnoha směrech. Nejen že umožňují komunikaci po celém světě, ale také řídí mnoho pozemských operací. Poškození nějaké důležité družice by mohlo mít obdobný, ne- li horší dopad, jako syndrom Y2K.
Viktor Havel
Rozdělení moderní chemie
Chemie je přírodní věda, která se zabývá vnitřní stavbou, čili strukturou, složením, přípravou a použitím chemických látek. Moderní chemie se dělí na řadů nejrůznějších disciplín. Podle základního kritéria se chemie dělí na tři základní skupiny:
- obecná - zabývá se obecnými zákonitostmi, které jsou společné všem ostatním disciplínám. Důsledkem je obecná platnost zákonitostí stavby látek, která vyplývá především z jejich atomové stavby. Z hlediska systematického ( podle druhu zkoumaných látek) můžeme chemii rozdělit na dvě další disciplíny:
- anorganická - věda o vzniku, složení, struktuře a chemických reakcí sloučenin prvků s výjimkou převážné většiny sloučenin uhlíku
- organická - chemie sloučenin uhlíku ( zabývá se vznikem, složením, strukturou a chemickými reakcemi sloučenin uhlíku). Jednoduché sloučeniny uhlíky se pro své vlastnosti probírají v chemii anorganické (př. Oxidy uhlíku, uhličitany a hydrogenuhličitany, kyanidy aj.). Přesto že se organická chemie zabývá sloučeninami je dnoho prvku, existuje obrovské množství organických sloučenin v porovnání s množstvím dnes známých sloučenin anorganických. Proto má i dnes toto tradiční dělení své opodstatnění.
Chemické disciplíny hraničící s jinými vědními obory
Vznik hraničních disciplín je podložen ze dvou důvodů. Prvním z nich je rozvoj dalších přírodovědných oborů, zejména matematiky, fyziky, biologie. Druhým z nich je obecná úplatnost vlastností hmoty, především atomů. Metody jednoho vědního oboru se uplatňují v druhém. Takto například vznikl rozsáhlý obor fyzikální chemie, kde jsou ke studiu chemických problémů fyzikální metody.(struktura látek, kinetická a energetická stránka chemických reakcí a rovnováh ). Významnou částí fyzikální chemie je tzv. kvantová chemie. Jiným rozsáhlým oborem, který se zabývá chemickým složením organismů a jejich metabolismu, je biochemie. Mezi jiný pak můžeme uvést jadernou chemii, agrochemii, krystalovou chemii, radiochemii, geochemii, kosmochemii aj. Každá disciplína má v dnešním světě své opodstatnění.
Aplikované chemické disciplíny
Mezi nejvýznamnější aplikované disciplíny patří chemie analytická - zkoumá kvantitativní i kvalitativní složení látek. Chemické inženýrství je nauka o technice operací, které jsou společné mnoha různým výrobám chemických sloučenin. Biotechnologie se zabývá progresivním způsoben výroby, využívající biologické a biochemické postupy při efektivní výrobě řady produktů i při zneškodňování odpadů - tyty technologie patří k tzv. máloodpadovým.
Jakub Hraníček
Noční obloha v květnu
Noci se pomalu ale jistě zkracují a přímým důsledkem toho je, že se čím dál více stmívá později. Vždy po západu Slunce je nejlépe tak půl hodiny až hodinu počkat, než zmizí rozptyl slunečních paprsků ve vyšších vrstvách atmosféry a jakmile Slunce klesne níže než 18° ( skončí tzv. astronomický soumrak), můžeme klidně vyrazit pozorovat. Na obloze ve večerních hodinách (2130 - 2330 ) můžeme spatřit už známý jarní trojúhelník Regulus - Spika - Arktur přímo nad jihem. Lev s jasným Regulem již prošel poledníkem. K průchodu poledníkem se chystá Spika - nejjasnější hvězda Panny. Toto souhvězdí nápadně připomíná písmeno Y, poněkud nakloněné doprava. I Arktur, dominantní hvězda Pastýře, září vysoko na jihu. Blízko vlevo dole spatříme nevelké souhvězdí Severní koruna. Pod Lvem a Pannou se na JJZ rozprostírají souhvězdí Sextant, Pohár a Havran. Ještě níže se pak vine vodní saň - Hydra. Vlevo pod Pannou rozeznáme Váhy. Těsně nad horizontem JJV můžeme vyhledat souhvězdí Kentaura. Na západě můžeme z části ještě pozorovat zapadající zimní souhvězdí. Mezi ně řadíme Blížence s hvězdami Kastor a Pollux. Mezi Lvem a Blíženci najdeme Raka, pod ním na ZJZ Prokyona v Malém psu. Z nebeského lovce Oriona zbývá už jenom pravá horní hvězda v ramenu, Betelgeuze. Kapella, nejjasnější hvězda ve Vozkovi, svítí ještě dosti vysoko. Naopak nízko na východní obloze se vynořila pomalu letní souhvězdí. Pozorovat tam můžeme již celého Herkula. Ze známého letního trojúhelníku Vega - Deneb - Altair spatříme už prví dvě hvězdy - Vega je nejvýraznější hvězdou Lyry a Deneb Labutě. Severoevropským a středoevropským pozorovatelům se vynořila i zbývající část Labutě. Toto souhvězdí teď vypadá jako kříž položený na levou stranu.
Velká Medvědice ( Velký vůz ) stojí přímo nad námi. Malý vůz je napravo nahoře od Polárky. Hluboko na severu vidíme Kasiopeju jako zřetelné písmeno W. Napravo nahoře od ní najdeme Cefea. Také Persea, ležícího napravo od Kasiopeji, snadno poznáme. Mléčná dráha je za květnových večerů špatně pozorovatelná. Postupuje od jihozápadního obzoru přes západ a sever k severovýchodnímu obzoru, a to tak nízko, že , že ji objevíme jen za velmi jasných nocích.
Jakub Hraníček
|
